Můj blogísek

Ta zrovna neí moje,ale líbí se mi!

Život prožít zaslepen,
netušit smysl bytí,
společností být polapen,
neuctít dar svého žití.

Denně projít rutinnou,
stále opakovat návyk,
být živočichů spodinou,
žít jen jak káže zvyk.

Lidé nejsou zvířata,
není horšího druhu,
jsou jako prasata,
drží se stále kruhu.

Narodím se s pocitem,
že to má nějaký smysl,
na zemi svým pobytem,
zjistím jaký je to výmysl.

Proříznout si ruku,
prostřelit hlavu svou,
být svědkem srdce puku,
nechat se pohltit tmou.

Jaká naděje skví se,
že smysl žití najdu,
že po životní trase,
s úsměvem pak pojdu.

Jaké to je probudit se,
a nenávidět život vím,
a ve své vlastní pýše,
věřit bláhovým vizím.

Občas mdloba ku mě příjde,
dává mi vědomí zbytečnosti,
možná až poslední z nás pojde,
bude to pro zemi dar milosti.